Polyethylen se zrodil ze svého mateřského ethylenu. Jde o celkem levný petrochemický produkt, jehož cena je dlouhodobě stabilní, zhruba kolem 27 korun za 1 kg plastu, což je asi dvojnásobek ceny tzv. primárního benzínu. Výhodou ethylenu je jeho dobře využitelná reaktivita symetrické chemické vazby C=C.
Polyethylen se vyrábí buď jako velmi měkký materiál (různé druhy obalů), nebo ve formě tvrdých a pevných výlisků. Z polyethylenu máme např. dětská odrážedla, nebo dokonce kánoe a kajaky pro rekreační i sportovní použití.
Existují v zásadě tři základní druhy polyethylenu: Nízkohustotní (LDPE), vysokohustotní (HDPE) a Lineární nízkohustotní polyethylen (LLDPE).
LDPE
Nejstarší typ polyethylenu je nízkohustotní. Je velmi měkký a ohebný a vyrábí se z něj za přispění vysokotlakých zařízení především obalový materiál, tedy balicí fólie, pytle na odpadky, přikrývky pro zemědělské a zahradnické účely. Hustota tohoto materiálu je zhruba 925 kg na krychlový metr. Molekulární struktury tohoto polymeru LDPE jsou velmi rozvětvené.
HDPE
Velmi pevný a neohebný plast je naopak vysokohustotní polyethylen. V jeho molekulách najdeme jen minimální množství bočních řetězců, tím pádem se jeho hustota pohybuje kolem 950 – 1100 kg na krychlový metr. Výrobky z HDPE jsou nejčastěji plastové lahve, vodovodní a odpadové potrubí, kontejnery na tříděný odpad, plastové přepravky na ovoce, některé dětské hračky, polyethylenové lodě, atd. HDPE se tvoří buď tzv. suspenzní výrobou, nebo výrobou ve fázi plynné. Oba výrobní procesy využívají tzv. Phillipsův katalyzátor na bázi chromu, nebo Zieglerův katalyzátor s využitím titanové vložky.
LLDPE
Lineární nízkohustotní polyethylen je znám poměrně krátkou dobu. Strukturou se podobá HDPE, ale u malého počtu bočních řetězců je poměrně nízká krystalinita. Používá se hlavně ve směsích pro výrobu vícevrstvých profilů nebo pevných výrobků s tenkou vrstvou plastu. V praxi se s ním setkáváme ve formě různých deklů a vík krabic, přepravek a beden, a také se používá na plastová víčka lahví.